Každý z nás jistě sní o tom, že si ve stáří bude moci důstojně odpočinout od pracovního shonu. Že se bude moci spolehnout na pravidelný příjem ze strany státu, kterému po dobu své produktivní kariéry odevzdal nemalé finanční prostředky. Opak je ale pravdou. Není tajemstvím, že již dnešní čtyřicátníci nemohou ve svém důchodovém věku počítat s výraznou podporou ze strany státu. Všichni bychom si měli uvědomit, že pokud se nezajistíme na stáří sami, můžeme se dostat v budoucnu do výrazných finančních problémů. A to si uvědomují i naši politici. Ve sněmovně minulý týden prošla do další fáze schvalovacího procesu novela zákona o kapitálovém trhu, která mimo jiné počítá se zavedení tzv. účtu dlouhodobých investic. O co se jedná? A v čem může být jeho přínos? Dozvíte se v našem dnešním článku.
Dle slov ministryně financí Aleny Schillerové má účet dlouhodobých investic představovat majetkový účet, který jeho účastníkům umožní investovat do akcií, dluhopisů a podílových fondů dle jejich výběru a zároveň bude poskytovat daňové úlevy podobné těm, na které jsme zvyklí např. u penzijního spoření a životního pojištění. Na rozdíl od dynamických účastnických fondů penzijního spoření má umožnit jeho účastníkům více možností v podobě např. alternativních investic, variabilnější alokaci investovaných prostředků apod. Investoři budou mít navíc možnost dosáhnout na daňové odpočty podle výše roční zainvestované částky. Se státními příspěvky tento produkt prozatím nepočítá. Podmínkou pro nárok na daňové výhody produktu bude ovšem, stejně jako u penzijního spoření, minimální věk pro výběr naspořených prostředků - 60 let a minimální doba investování - 60 měsíců.
Nabízí se tak otázka, v čem se vlastně daný produkt liší od penzijního spoření. Na rozdíl od penzijního spoření by tento produkt měl umožnit investovat i do těch instrumentů, do kterých není možné investovat v rámci penzijního spoření - alternativní investice, private equity, nemovitosti apod. V rámci novely zákona o kapitálovém trhu, by ale tuto možnost měli mít i nové typy dynamických účastnických fondů, které by penzijní společnosti mohly nabízet. Největším přínosem tak zdá se, bude možnost větší diverzifikace portfolia s potenciálem vyššího výnosu a zároveň větších daňových úlev.
Stát se i nadále snaží, po vzoru vyspělých ekonomik, donutit své občany více investovat a spoléhat se při zabezpečení na stáří více na sebe samotné. Dlouhodobé investice by se pro nás měli stát samozřejmostí a ne něčím neobvyklým. Zejména pak v případě, že chceme dosáhnout svých dlouhodobých finančních cílů, kterými může být právě i dosažení finanční nezávislosti. Té se budeme věnovat zase příště...