Ti, kteří jsou pravidelnými čtenáři našeho seriálu Průvodce investora, jistě tuší, o jakých instrumentech bude dnešní článek. Akcie, akciové fondy, aktivní a pasivní investování - to jsou pojmy, které jste již možná někdy slyšeli. Možná je využíváte. Možná o nich uvažujete. Na co myslet u dlouhodobé investice? A jaké máme možnosti investování?
Nejspíš jste již někdy slyšeli, že z dlouhodobého hlediska je možné zajímavě zhodnotit své prostředky jen v akciích. V určitém slova smyslu je tomu skutečně tak. Ve Vašem dlouhodobém (investiční horizont 8 a více let) portfoliu by opravdu měla převažovat akciová složka. Neznamená to ovšem, že byste v akciích měli mít vloženo celých 100 % svých investic. I v dlouhodobém portfoliu se vyplatí mít část svých prostředků vložených např. do nemovitostí, komodit, bitcoinu apod. V rámci diverzifikace nemusíte držet jednotlivé akcie konkrétních společností, ale můžete zvolit cestu akciových fondů.
Při volbě investice se vyplatí sledovat její celkovou nákladovost (TER) - tedy kolik nás daná investice bude stát. U dlouhodobé investice to platí obzvlášť. Na dlouhodobém horizontu totiž zajisté narazíte na ztrátová období a je proto dobré vědět, zda Vaše ztráta nebude ještě znásobena zbytečnými náklady na správu investice. A právě zde vstupují do hry rozdíly mezi aktivním a pasivním investováním. Že jste o těchto pojmech nikdy neslyšeli? Nevadí. Proto jsme tu my.
Aktivní investování - neboli aktivně řízené fondy, jsou takové fondy, o jejichž investiční strategii se stará portfolio manager společně s týmem analytiků a investičních stratégů. Velkou výhodu mohou mít dané fondy v dobách krizí či poklesů na trzích. Díky zásahům manažerů a analytiků, kteří mají na starost správu fondu, nemusí být ztráty tak vysoké. Mohou průběžně reagovat na dění na trzích a měnit tak složení akcií či jiných instrumentů daného fondu. Nevýhodou jsou naopak vyšší náklady na správu fondu. Což je logické, protože musíme zaplatit ty, kteří se o správu fondu starají.
Pasivní investování - neboli pasivně spravované fondy, se nespoléhají na rozhodnutí týmu analytiků a manažerů. Složení pasivních fondů se odvíjí od složení jejich podkladového indexu - např. S&P 500, MSCI World, NASDAQ apod. Je logické, že v takovém případě tedy odpadají náklady na mzdy těch, kteří se o správu fondu starají. Naopak nevýhodou v dobách krizí a propadů může být právě nemožnost zasáhnout do složení fondu a snížit případné ztráty. V případě skutečně dlouhodobého horizontu - např. 15 let a více - nás ale tato nevýhoda nemusí příliš trápit. Ano, není 100%, že ani na horizontu 30 let, nemůžeme prodělat. Pravděpodobnost ztráty se ale u tak dlouhých investičních horizontů výrazně snižuje. Na pasivní formě investování tak můžeme vydělat právě i díky nižším dlouhodobým nákladům.
Stejně jako u předchozích investičních horizontů i zde platí, že daný investiční instrument by měl odpovídat našemu investičnímu profilu a schopnosti snášet výkyvy hodnoty. Neměli bychom zapomínat ani na pravidlo vhodné diverzifikace. Jak taková diverzifikace dlouhodobého portfolia může vypadat se dozvíte v našem příštím článku.
Comments